pátek 25. ledna 2013

Cesta od rýmy k Amorfě

Nenávidím zimu. Absolutně.
Miluju sníh. Jen když je někde jinde, než v Praze, nebo za mým krkem.
Každopádně mě skolila nějaká strašlivá choroba. Znáte to - rýmička, kašlíček, nemůžete povídat, protože hned jak se o něco takového pokusíte, motorové pily ve vašem krku začnou makat na plné obrátky.
I proto tak dlouhá absence nějakého dalšího článku. Možná teď chcete namítnout: "Vždyť jsi nemocná, to máš na psaní a testování a vymyšlení něčeho nového ne kopu, ale rovnou patnáct kop času!" Aaaaano, samozřejmě, kop času by tady byly spousty. Ale přiznejte sami, komu se chce dělat něco jiného než ležet, když je mu tak, jako zrovna teď mně?
A aby to čekání na nějaký pořádný článek nebylo tak dlouhé (pfff, čeká tu na něj vůbec někdo?), je tu taková malililinkatá recenzička jedné výstavy, která právě probíhá na Pražském hradě.

Kupka - Cesta k Amorfě. Název již zmíněné výstavy, která až do třetího března probíhá na Pražském hradě, konkrétně pak v Salmovském paláci.
František Kupka (1871-1957) byl český malíř, žijící dlouhá léta ve Francii a cítící se už víc jako Francouz, než Čech.
Důkazem toho je, že i nejrozsáhlejší výstavu svého života, které už se nedožil, organizoval ve Francii. Tehdy nechal natisknout spoustu plakátů s tou známou Amorfou. Jeden z těch plakátů nám už od mého raného dětství visí v kuchyni. :)
O Kupkovi vám sem nedávám mnoho informací. Je mi jasné, že spousta z vás Salmovský palác třeba vůbec nenavštíví, ale kdyby přece, dozvíte se tam o něm mnohem víc, než vám sem vůbec můžu napsat.
A teď k samotným obrazům. Kupkův styl je hrozně zváštní. Nejsem ani v nejmenším znalec umění, ale přesto si dovolím tvrdit, že v některých případech dovedu rozeznat malířův rukopis, nebo že mám alespoň v hlavě zafixovaný ten určitý způsob, styl onoho malíře. Je to asi jen můj neobjektivní pocit, ale někdy mi připadá, jako by každý z jeho obrazů malovala jiná ruka.
Proč se vlastně výstava jmenuje Cesta k Amorfě? Jednou z mnoha jejích složek je také vyobrazení postupně jdoucích stádií Amorfy - asi deset (cca, asi jich tam bylo o něco méně, tohle si nevzpomínám) obrázků, přes které se Kupka musel dostat, než došel k té samotné Amorfě.
Pokud jste nějací větší znalci umění, možná vám bude vadit nevhodně zvolený prostor, který neumožňuje větší odstup od obrazů. Na tuhle skutečnost mě upozornil tatínek, sama bych konkrétně tady nepřišla na to, že se jedná o závadu.
Pár z vás si teď určitě řekne: "Odstup? Proč? To ty obrazy smrdí? Nebo snad koušou?!"
Ve skutečnosti je to tak, že (ne vždycky, ale třeba u impresionistických obrazů je to, řekla bych, pravidlem) jsou zblízka na obrazech patrné tahy štětcem. Nádherný příklad jsou třeba Monetovy lekníny. Pokud jste je viděli naživo a šli k nim o něco blíž, neviděli jste kromě těch tahů štětcem vůbec nic. Když jste se ale od obrazu začali vzdalovat, tahy štětcem se najednou slévaly do sebe a lekníny byly čím dál tím patrnější.
Takže pokud nemáte co dělat a máte rádi umění, nebo třeba nevíte kam vzít svou přítelkyni, nebo příbuzné z Moravy, kterým se Staroměstský orloj už přejedl, tohle je jedna z možností, kam zajít.

No. Myslím, že už jsem se toho nakecala dost, půjdu si udělat nějakej odpornej čaj.

Hodím vám sem oficiální stránky výstavy - http://www.cestakamorfe.cz/ a vy mi sem na oplátku můžete napsat jak se vám výstava líbila nebo nelíbila, pokud jste na ní byli, popřípadě kdo je váš oblíbený umělec nebo třeba co děláte, když jste nastydlí.

Přeju vám hezkej den, nemocným ať se uzdraví, zdravým ať zdravými zůstanou a hlavně jezte hodně nutely!

Vaše Ela

Žádné komentáře:

Okomentovat